Pokud se díváte více kolem sebe a nikoliv jen do displeje mobilu, pokud nejste nuceni vysedávat doma a vychutnáváte si také procházky svým okolím, nebo naopak místo auta či MHD raději chodíte po svém městě pěšky, pak si uvědomíte, v jak nádherném prostředí žijete. Coby starousedlíci pamatujeme ještě klidnější plynutí času, minimum aut, velké zelené plochy a větší možnost užít si krajinu po svém bez zbytečného cvrkotu kolem. Život maloměsta dýchal svou vlastní atmosférou a každý si v něm našel to své. Za řadu let se život ve městě zahustil  tím, že vznikla propast mezi zájmy těch, co městem žijí, a těch, co město jen potřebují. A i mezi těmi, kteří městem žijí, se najdou rozdíly v tom, jak vnímají své město. Soudržnost komunity tak selhává a komunitní život se rozpadá do různých skupin, které podle své síly a početnosti ovlivňují to, jak je o město pečováno. Je tak možné dokázat, aby se tyto různé zájmy sladily?

Pokud nevezmeme v potaz ty, kteří v našem městě domov nikdy nenašli či nenajdou, pak většina je těch, kteří zde domov mají a očekávají, že se zde budou cítit dobře a šťastní. Pro pocit spokojenosti obyvatel je důležité naslouchat všem, nerozlišovat a pochopit rozdílnost zájmů, stejně jako názorů a pohledů na to, jak by věci ve městě měly fungovat. Ze zkušenosti zastupitelek se člověk poučil, že mnohdy rozhodování o tom, co je pro město dobré či nikoliv, nepramení ze skutečných potřeb, ale často jen z osobních sympatií či antipatií. Některé věci se realizují snáze, jiné jdou ztěžka, některé dokonce vůbec. Vlastní potřeba města je tak mnohdy upozaděna na úkor ega toho kterého politika. Prostě „ego“ je více a velkorysost se připouští jen tam, kde nejméně bolí.

Máme krásně položené město s pestrými dějinami – bohaté kulturou a přírodou. Bohužel však to, co je nám dáno, neumíme využít pro společnou radost a užitek. Pokud si nebudeme nalhávat, zjistíme, že nám chybí skutečná tolerance a vzájemný respekt. Často máme pocit, že pro své zájmy potřebujeme více než ten druhý, ale kdo z nás se skutečně zeptá, co potřebuje naše město. Pro odpověď musíme skutečně své město znát a mít ho upřímně rádi. Veřejná prostranství města jsou prodloužením našeho domova, přesto jsme k nim často lhostejní. Očekáváme, že se za nás o ně postará někdo jiný, jenže personálně omezený tým zdejších městských služeb sotva zvládne všechny své povinnosti, které má. Sice jsme se naučili disciplíně – třídíme, nevznikají černé skládky, hýčkáme své domy, přesto zůstává veřejný prostor neutěšený a výjimky jen potvrzují pravidlo.

Intravilán i extravilán města mají obrovský potenciál pro obyvatele. Samo město má pak řadu možností jak motivovat a zapojovat obyvatele, aby se podíleli na utváření svého prostředí. Tento dialog se však vede ztěžka, protože stojí na lidech, kteří město reprezentují, a na prioritách a možnostech městského rozpočtu. Je sice pravdou, že když příliš mnoho lidí mluví do jedné věci, otvírá se řada pohledů a ve výsledku je třeba rozhodnout se jen pro jednu možnost, nicméně každý dialog má svůj smysl. Mnoho měst, stejně jako to naše dialog okleštilo tím, že využitelné veřejné plochy zredukovala jejich prodejem. Na řadě míst tak chybí například dětská hřiště, prostor pro volnočasové aktivity a sdružování lidí, nehledě na prostranství pro budování veřejné infrastruktury.

Blíží se volby do obecních zastupitelstev. Je tak dobré přemýšlet nikoliv o politickém boji, ale o boji za spokojený a příjemný život ve svém městě. Zamysleme se, o co nám vlastně do budoucna jde, zda o domov nebo jen o to se politicky rozhodnout. Právě to druhé může nejvíce zradit náš pocit domova. Nejen náš vlastní majetek je tím, co tvoří náš domov. Tím je celé naše město, které nám poskytuje nezbytné zázemí svou infrastrukturou, stejně jako kultivovanost a krásu prostředí. Podoba města a jeho fungování je výsledkem toho, jak je o něm rozhodováno. Za nás rozhodují jeho reprezentanti, volte tedy srdcem.

Jitka Šrejberová a Eva Sodomová