V srpnu roku 2002 zasáhly celou střední Evropu povodně, které za sebou zanechaly obyvatele bez domova, a dokonce braly i lidské životy. Praha se dostala do problémů zejména 14. srpna. V tento den dosahovala Vltava průtoku 4700 m3 /s a některé oblasti v Čechách zažily až tisíciletou povodeň. Při tomto srážkovém období byla již tak naplněna Vltavská kaskáda, že ztratila potřebnou retenční schopnost. Povodňová vlna postupovala až do Labe, kde i přes značné vylití vody v Polabské nížině dorazila až do Německa. Povodně připravily toho roku o život 17 lidí a postihly 753 obcí. Škody se vyšplhaly k 73,3 miliardy korun. 

A proč o tom píšu? Protože tato událost, která se stala již před dvaceti lety, zasáhla i naše město, vyvolala nemalé problémy spojené s velkými finančními náklady, ale také zastínila projekt, vypracovaný právě v tomto roce Ateliérem životního prostředí v Roztokách pod názvem Turistická stezka MUDr. Čeňka Rýznera. Ačkoli v té době byla veřejnost průběžně seznamována s celkovým záměrem i s průběhem prací v časopisech Úlet a Odraz, musel tento projekt ustoupit před množstvím prací s odstraňováním ničivých následků povodní a později upadl v zapomnění na celých dvacet let. Na povodně budeme vzpomínat a jistě hodně i psát v letním čísle Odrazu, a proto bych vás nyní raději chtěla seznámit s výše zmíněným projektem. 

Zcela náhodou jsem chtěla navrhnout za sdružení Cesta pro město vyhlídkový altán nad vodárnou, když jsem se dozvěděla, že ten je již součástí daleko většího, starého projektu, který zamýšlel obnovení starých úvozových cest s odpočívkami, altánem a rozhlednou. Stezka by tak spojila Řivnáček, Holý vrch, Únětice, vrch Řivnáč a Plavební komory. Již před dvaceti lety bylo zamýšleno obnovení původních tras, které byly patrně v době rušení mezí a rozmachu JZD rozorány a fyzicky zrušeny. Finančně se měly na projektu podílet město Roztoky a obec Únětice. V záměru velmi silně figurovalo roztocké sdružení Roztoč, které bylo pravděpodobně i iniciátorem celého projektu. 

Projekt byl rozdělen do několika úseků, cesty byly řešeny jako štěrkové s odvodňovacími příkopy a jednostranným nebo oboustranným smíšeným vegetačním doprovodem stromů a keřů. Druhová skladba měla být smíšená, jako duby, habry i ovocné stromy, z keřů pak kalina, svída nebo řešetlák počistivý. 

Jeden z úseků byl situován na náhorní planině vrchu Řivnáček, v místech, kde původní cesta zanikla. V místě dalekého rozhledu byla zamýšlena odpočívka - dřevěný průchozí altán s vyhlídkovou věží, architektonicky řešený jako obdoba hradišť. Trasa částečně kopíruje hranici tzv. "ohroženého prostoru" komerční sportovní střelnice mysliveckého spolku Hubertus. 

Sdružení Cesta pro město si cení tohoto originálního nápadu a projekt pokládá za velmi přínosný. Jsme si vědomi toho, že výstavba školy a nákup pozemků přivedly město do tíživé finanční situace a bude muset v příštích letech šetřit. Proto jsme požádali, dalo by se říci, jen o oprášení starého projektu. Obnova jednání s dotčenými subjekty a majiteli pozemků a obnova studie a projektu by nemusela v tomto roce být pro rozpočet města velkou finanční zátěží. Pro další léta pak navrhujeme pokračovat po etapách. Tak bychom krůček po krůčku dospěli k dalšímu zkulturnění našeho okolí s naučnými prvky, zlepšili životní prostředí a hlavně bychom probudili myšlenku, která se zrodila před mnoha lety a díky povodním upadla v zapomnění.

Eva Sodomová