Jednoho krásného dne, kdy jsem se opět rozčilovala nad nešetrným přístupem ke stromům ze strany nejmenované stavební firmy jsem si uvědomila, že nadáváním nic nezmůžu a jen si ničím zdraví. Není dobré jen nadávat a nic pro dobro věci nedělat. A tak jsem se rozhodla vstoupit do komunální politiky, abych mohla pro město, ve kterém žiju bezmála půl století, pracovat. Dali jsme dohromady sdružení nezávislých kandidátů Cesta pro město, ve volbách jsme uspěli, jak se říká "s odřenýma ušima" a s počtem jednoho člena jsme se dostali do zastupitelstva. To nám však nebránilo v tom, abychom se nepustili do práce s velkým nadšením. Máme dost aktivních členů, zajímáme se o dění ve všech oblastech a snažíme se řešit problémy našich občanů.

Od města jsme dostali zelenou pro projekt Holý vrch (osazování stromy, keři, lavičkami a koši), řešíme občany nechtěnou pastvu ovcí na Řivnáči-Koláčově, chodíme na jednání o rekonstrukci páteřní silnice, podpořili jsme okružní křižovatku v Žalově, voláme po občanské vybavenosti Žalova.

Jeden z našich podnětů je také záchrana naší Žalovské aleje (s velkým Ž, protože jsme navrhli její pojmenování), která se táhne od Dubečnice až k hranicí katastru. Stromy v této aleji rostou na pozemku města a byly firmou Ridera Stavební zasypány zeminou až do výšky 4 m z jedné strany a z druhé jezdila těžká technika a drtila vlásečnicové kořeny stromů. Od září minulého roku jsme na to upozorňovali OŽP, který se snažil s firmou komunikovat, ale nikam to nevedlo. Proto jsem do březnového jednání zastupitelstva města podala oznámení o nedovoleném užívání pozemku ve vlastnictví města výše jmenovanou firmou a její obohacování. Dodala jsem všechen důkazní materiál, promítla jsem foto zastupitelům, vypočetla jsem částku, kterou by měla firma zaplatit v případě, že by se jednalo o zábor. I když jsem nemohla prokázat, že deponie na městském pozemku byla již od září, protože jsem měla fotku až z listopadu, přesto suma byla vysoká. Všichni zastupitelé, a tím jim velmi děkuji, zvedli souhlasně ruku.

Posléze se ukázalo, že pozemek není v seznamu veřejných prostranství, a tedy nemůžeme uplatňovat sazbu pro zábor. Po dohodě s paní právničkou, jsme došly k závěru, že se cena spočítá podle obecní vyhlášky o pronájmech pozemků, kde je ovšem cena podstatně nižší. Cena nám spadla na jednu pětinu, ale i tak to nejsou zanedbatelné peníze a já měla dobrý pocit, že jsem městu přinesla čtvrt miliónu korun.

Uběhlo půl roku a kde nic tu nic. Za tu dobu bylo několik jednání Rady města. Na jedné se rozhodlo, že má pan místostarosta Hadraba jednat s firmou Ridera. Na druhé pro změnu, že má pan místostarosta Hadraba jednat s firmou Ridera a najít kompromis.

A já nevycházím z údivu. Město je bohaté? Město nemá zájem? Město šetří developera?

Jak může navrhnout kompromis? Možná, že bychom mohli my občané také zkusit smlouvat až budeme platit odpady či poplatek za psa! Budeme žádat také kompromis.

Bylo mi naznačeno, že to musí jít právní cestou. Co více je právní, než výzva právníka? K ní se připojí faktura a věc je vyřešena. A pokud dlužník nechce zaplatit, tak všichni známe další postup.

Co je na tom tak těžkého, že to trvá již skoro půl roku. Nebo bychom se měli zamyslet trochu více do hloubky - kde je zakopaný pes?

Toto jsou moje první zkušenosti i zklamání v práci pro město. Mé nadšení však ještě neopadlo a věřím, že náš záměr procházkové cesty na Holém vrchu (alej, lavičky, koše, závora), se dobere cíle. Jedná se o přístupovou cestu z území Žalova do Tichého údolí, která je velmi frekventovaná místními obyvateli ke každodenní i víkendové rekreaci. Nicméně zde chybí jakékoliv rekreační zázemí jako jsou lavičky či koše. Cesta je dlouhá zhruba 500 metrů a navazuje na okružní cestu kolem tzv. Řivnáčku a Holého vrchu. V létě je zde velký žár bez možnosti chůze ve stínu stromů, na podzim a v zimě místo trpí silným větrem. Ve spolupráci s OŽP a panem místostarostou Novotným, který nám věnoval svůj čas a podporu se nám jistě podaří vytvořit příjemnou oblast, která žalovským nahradí tolik potřebný park.

Přeji vám hezký konec léta.

Eva Sodomová