Vily čp. 110 a 125 v Tichém údolí – diskuse o jejich využití

V rámci 6. zasedání Zastupitelstva města Roztoky (dále též ZM) ve středu 27. května 2015 se jedním z hlavních bodů stalo projednání funkčního využití vil čp. 110 a 125 v Tichém údolí, k němuž bylo přijato příslušné usnesení. Za klíčový moment celého jednání a zároveň za důležitý vzkaz obyvatelům města lze považovat tu část schváleného usnesení, v němž Zastupitelstvo města jasně vyjádřilo "vůli zachovat vily č. 110 a 125 v Tichém údolí jako historický celek v majetku města",[1] stejně jako praktický požadavek, že k vilám bude zpracováno geodetické zaměření skutečného stavu a v případě vily č. 110 budou pokračovat jednání s Federací židovských obcí, která mají za cíl zajistit městu silného partnera při obnově a využití této vily. Potud lze usnesení ZM považovat za relevantní, a to za podmínky, že se ztotožňujeme s názorem, že je správné se chovat jako "dobrý hospodář" a o kulturní dědictví ve svém majetku se nejen dobře starat, ale také jej do budoucna dále rozvíjet pro vlastní užitek, v tomto případě za účelem saturování infrastruktury města.

Odsouhlasený návrh usnesení ZM však v dalších částech už tak šťastný bohužel není. Jeho hlavním poselstvím i přes bouřlivou a složitou diskusi (projednání bodu trvalo dvě hodiny) se stala de facto kodifikace využití vily čp. 125 pro mateřskou školku s možností zajištění prostor pro spolkové činnosti. Již na počátku celé diskuse lze ocenit snahu místostarosty Mgr. Tomáše Novotného, který vyjádřil pochyby o tom, zda je ZM aktuálně ve fázi, kdy je schopno jednoznačně kodifikovat funkční využití obou vil. Složitost diskuse o funkčním využití se přitom ukázala nejen například během dubnového zasedání kulturní komise města, ale také veřejného slyšení k vilám 20. května 2015. Byť je žádoucí jednoznačné rozhodnutí a tím nasměrovat posloupnost kroků a harmonogram prací, domnívám se, že se ZM na svém zasedání 27. května 2015 nacházelo v situaci, kdy nebylo možno jednoznačně rozhodnout, a svým usnesením předčasně zúžilo možnosti, které se nabízejí a které je nutno prověřit.

Dle veřejně přístupného záznamu z jednání kulturní komise dne 13. dubna 2015 jasně vyplývá, že komise není o využití vily čp. 125 pro mateřskou školku přesvědčena, naopak konstatuje: "Jako prioritní využití vily čp. 125 přítomní členové volili její propůjčení neziskovým organizacím ke kulturním účelům, dále její pronájem pro zdravotnické služby, chráněné bydlení, bytový dům, kavárnu a také k předem stanovenému druhu sociálního podnikání. Podle stanoviska rady města na doporučení kulturní komise bude uspořádáno ještě veřejné slyšení (20. května 2015) k budoucímu využití vily čp. 125."[2] Veřejné slyšení ukázalo, že občané by upřednostnili i jiná řešení pro doplnění infrastruktury města, a veřejnost oprávněně poukazovala, že nelze řešit budovy bez vazby na zahradu, která je obklopuje.

Již od seznámení se se zadáním studie v kulturní komisi rozporuji skutečnost, kdy zadání neřeší vily a zahradu jako celek. Právě nekoncepční zadání se tak stává základem nekoncepčních návazných kroků. Ze studie je patrné, že i když si zpracovatelé uvědomují vazbu obou vilových objektů a zahrady, drží se zodpovědně zadání města. V něm se však odráží úskalí do budoucna, neboť chyba v prvopočátku může znamenat vršení chyb v budoucnu a jejich složité sanování z veřejného rozpočtu.

Zahrada je prodloužením prostoru obou objektů a nelze ji vnímat odděleně. Stavby a zahrada jsou ve vzájemném vztahu a tento kontext nelze v úvahách o budoucím funkčním využití ignorovat. Dokonce se tento vztah pro využití vil může stát klíčový a zásadní. Tento vztah správně chápal také návrh územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu pro střední Čechy na prohlášení celého areálu nemovitou kulturní památkou, který kvalitně a vysoce odborně zpracovala Mgr. Hana Hermanová a kterému vděčíme za to, že mohou být jeho hodnoty důsledně chráněny jako celek.[3]

Na základě výsledku zasedání ZM se tak domnívám, že:

1) ZM nebylo v daném termínu připraveno kodifikovat využití vily čp. 125 k využití pro mateřskou školku;

2) ZM nevyužilo ve svém usnesení všechny eventuality, které se nabízejí z hlediska existujících dotačních titulů;

3) k usnesení o funkčním využití vil bylo nutno prověřit příslušná variantní řešení v kontextu se zahradou a studie měla jasně formulovat funkční vztahy uvnitř areálu;

4) k usnesení o funkčním využití vil bylo dále nutno také prověřit jednotlivé varianty předložené studií v kontextu širších vztahů města - například doprava v klidu a pohybu atp.

Z těchto hlavních důvodů jsem se tak v příslušných bodech usnesení zdržela hlasování a vyjádřila tak svůj postoj, dle kterého nebylo možno v dané fázi zodpovědně a jednoznačně rozhodnout o funkčním využití vil, a to přestože se domnívám, že rozhodnutí o jejich využití nelze zbytečně odkládat a je nezbytné vytvořit co nejdříve podmínky k realizaci obnovy celého areálu, tj. obou vil a zahrady.

Představitelé města i občané se téměř zcela jednoznačně shodli, že prodej vil z majetku města aktuálně není jejich budoucnost. Prodej památkově chráněného vilového areálu by v zásadě znamenal ztrátu faktické kontroly města nad jeho osudem a tudíž i možnost jej lépe chránit ve veřejném zájmu. Postupujme tedy tak, aby se naším chybným rozhodnutím tato budoucnost nezvrátila. Jsem toho názoru, že jen "silná vize" fungování celého areálu může zajistit jeho udržitelné využívání a zajištění finančních prostředků pro trvalou péči. Tato vize by měla vycházet ze stabilních potřeb obyvatel města a celý areál by měl získat pevné místo v životě města.

Zpracovatelé studie během veřejného slyšení připustili, že lze promýšlet i další varianty, byť právě jimi představené verze považují z hlediska stávajících možností města a jeho zadání za nosné. Připustili, že kontextuální pojetí zadání může nabídnout lepší prostor pro určení správného funkčního využití obou objektů. Aby areál získal pevnější místo v životě města, jsem toho názoru, že ve variantách například chybí ta, dle které lze některé části využít na reprezentační prostory města, a to včetně ubytovacích kapacit pro jeho účely.[4] Právě obytná a reprezentativní funkce je oběma vilám nejbližší a znamenala by pro ně i z památkového hlediska nejméně zásahů. V případně instalované vile čp. 110 lze zase naopak uvážit například vybudování studijního centra k problematice vilové architektury a zahradního umění. Zde by mohlo město spolupracovat při čerpání dotací nejen se Středočeským muzeem a Federací židovských obcí, ale i vysokými školami či Národním památkovým ústavem.

Závěrem bych tak uvedla, že ke kvalitní trvalé péči o areál by jistě také přispěla samostatná správa, po níž veřejnost rovněž volá. Správným krokem při funkčním využití vil by tak bylo vybudování správcovského bytu v jedné z vil. Nelze opomenout ani fakt, že i když náklady na obnovu celého areálu budou nemalé, bude areál do budoucna vyžadovat stálé provozní náklady. Město by tak mělo již na počátku uvážit takovou strategii funkčního využití, která by alespoň částečně umožnila saturovat náklady města spojené s péčí a údržbou areálu.

Mgr. Jitka Šrejberová, Ph.D., umělecký historik,

zastupitelka Města Roztoky za Stranu zelených (www.szroztoky.cz) a členka Kulturní komise Města Roztoky


[1] Citován schválený návrh usnesení ZM ze dne 27. května 2015.

[2] Citován záznam z jednání kulturní komise dne 13. dubna 2015.

[3] Návrh na prohlášení nemovitou kulturní památkou (dále jen KP) vypracován dne 15. 5. 2002, k prohlášení areálu nemovitou KP Ministerstvem kultury ČR došlo dne 17. 12. 2008.

[4] Na tomto místě je dobré upozornit na dvě patra Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí, v níž je umístěna rezidence primátora Hlavního města Prahy. Rezidence má také svého správce, majordoma.